Krize?Jaká krize?
Krize? Jaká krize?
Tomáš Franke
O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině z
nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti:
Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku
1929.
Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom neměli vůbec říkat
krize. Není to vůbec ekonomická krize 'jako ta v roce 1929'. Je to počátek konce
fungování amerického principu ekonomiky. Tak, jako se před 20. lety sesypal
komunistický socializmus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká
ekonomika. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo
vůbec nepotřebujete ekonomickou školu. Spíše se hodí zdravý český selský rozum.
Představte si, že jste vynalezl integrovaný obvod. Součástku, kterou dnes
najdete úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík, protože i
kasa v obchodě je vlastně počítač. Jistá firma v Americe vynalezla integrovaný
obvod. Jen pro úplnost, byla to firma Fairchild a bylo v roce 1958. Jenomže
vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku přemístilo z Kalifornie do
Číny. Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické linky a
narozdíl od Američanů to budou dělat "za hrst rýže". A nám (vedení fy Fairchild)
vzroste zisk, to přece není k zahození, že. Přibližně ve stejné době jistá firma
Ampex přišla na fintu, jak nahrávat obraz na magnetický pásek. Ano, jde o
princip s kterým se naprostá většina z nás setkala u své VHS. A Ampex se ani
nenamáhal s hledáním americké firmy, která by to vyráběla a rovnou prodal
veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s jednou firmou po druhé. Zatímco v
padesátých letech bylo v USA na třicet firem, které vyráběly televizní
technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná - Zenith.
Když rozmontujete počítač, do kterého právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi
95% součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států. Jenomže ekonomika
je hlavně o tom, že se věci a peníze točí. Lidé pracují, vydělávají za to peníze
a za ty peníze si koupí zase jiné věci, které se vyrábějí zas v jiných
továrnách. Jenže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i práce.
Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala chudnout.
V 80. letech vyhlásil prezident Reagan takzvanou ekonomiku služeb. O co šlo?
Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta byla zaplňována
nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou
vzájemně prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale
stát neuživí. Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost
Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa vzkvétala,
zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních
zákazníků chudla.
Je to úpně stejné jako když farmář, který je ve finančních problémech prodá
traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky ale ten traktor mu při práci přeci
jen chybí a tak pracuje pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který
traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební
neschopnosti. Musí prodat kombajn, aby mohl zaplatit. Jenže to jeho práci ještě
víc zbrzdí a ještě víc sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám. Jistě
není nutné složitě popisovat, jak to dopadne. Za nělkolik let jsou z kdysi
prosperující farmy jen ruiny.
Právě to se stalo i v Americe. Její zahraniřní dluh rychle narůstal. Mnohem
horší však bylo to, že čím větší byl, tím rychleji rostl. Je to úplně stejné
jako u našeho farmáře. Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu od té
zmiňované Velké krize po počátek té naší, zjistíme že drtivá většina dluhu -
celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George Bushe
staršího, Billa Clintona a dobyvatele George Bushe mladšího vznikl 3x větší
státní dluh, než za celých 50 let od Velké krize! Zkrátka Amerika má velký
problém a nějaké biliónové injekce do bank to nespraví. Ty řeší následky, ne
příčiny problému. Je to jen další prodaný kombajn. Až se dolary rozkutálejí,
zapadne Amerika do ještě hlubšího bahna. Současný dluh na jednoho obyvatele,
včetně kojenců je v přepočtu asi 4.000.000 Kč. Je to tak obludné číslo, že i
kdyby se všechny daně, které se za celý rok vyberou v celých USA použily na
splacení dluhu, vůbec by nepřestal růst. Už teď je jisté že dluh nesplatí ani
děti dnešních amerických dětí. A velmi pravděpodobně ne ani jejich děti. Někteří
nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají státní bankrot USA a celkový
pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude o něco dříve než se čeká,
neboť Čína a Brazílie se rozhodly v krátké době opustit americký dolar jako
rezervni měnu.
Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho ze článků, kterým američtí
nezávislí ekonomové hodnotí situaci ve své zemi:
Toho dne se Joe Smith vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven
na šestou hodinu. Zatímco se v hrníčku Made in China začínala vařit voda, oholil
se elektrickým strojkem Made in Hongkong, navlékl si košili Made in Sri Lanka,
značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea. Poté, co si na své nové
elektrické pánví Made in India připravil snídani, usedl ke stolu se svou
kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik může dnes utratit. Když si
srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made
in India, nasedl do vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře
placené práce v Americe. Na konci dalšího marného a neradostného dne se Joe
rozhodl trošku si odpočinout. Vklouzl do sandálů Made in Brasil, nalil si
sklenici vína Made in France a pustil televizi Made in Indonesia. A přemýšlel,
proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v . Americe...
U tohoto odstavce se lze i zasmát, faktem však zůstává, že v době, kdy
Američanům "padla" první velká banka Bear Stearns, pocházelo asi 86% spotřebního
zboží z dovozu a jen zbytek byl vyroben v zemi. Dnes, pouhý rok poté je toho
domácího zboží zase o pár procent méně. Průmyslová výroba v USA totiž zase
poklesla. Nechť je tedy poučením pro ty z vás, kdo budete kandidovat do
Poslanecké sněmovny. Využijme toho, že Češi byli zvyklí v minulém režimu vyrábět
většinu věcí, které potřebovali. Proč nezačít zase vyrábět? Byli jsme totiž
nejvyspělejším státem RVHP. Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila továrny na
sklady nábytku, mohla se nás tato krize, pardon tento kolaps dotknout jen
nepřímo.